Vize a plánování... (1893-1896)
Za vizionáře a otce železnice Jungfraubahn je považován průmyslník Adolf Guyer-Zeller.
Ten již v roce 1893 zažádal o koncesi k vybudování ozubnicové železnice vedoucí ze sedla Kleine Scheidegg (kam v té době již vedla trať železnice Wengernalpbahn) skrz masiv horských velikánů Eiger a Mönch až na samotný vrcholek hory Jungfrau. Potřebné povolení získal Guyer-Zeller v prosinci 1894. Protože od začátku byla pro Jungfrabahn v plánu elektrifikovaná trať, bylo třeba myslet i na zdroje elektrické energie. V červnu 1896 pak Guyer-Zeller získal povolení i pro vybudování vodní elektrárny na říčce Schwarze Lütschine v údolí Lütschental.
Zahájení a první léta výstavby... (1896-1898)
Výstavba železnice Jungfraubahn byla slavnostně zahájena 27.07.1896. I když měla Jungfraubahn navazovat na již fungující trať Wengernalpbahn (WAB), byla naprojektována s odlišnými technickými parametry – tj. byl zvolen rozchod trati 1000 mm (oproti 800 mm u WAB), ozubnicový systém Strup (oproti systému Riggenbach u WAB) a jako pohon 3-fázový střídavý proud. Vzhledem k obtížnosti stavebních prací se postupovalo vpřed velmi pomalu. Ke zprovoznění prvního otevřeného úseku mezi Kleine Scheidegg a stanicí Eigergletcher na úpatí hory Eiger proto došlo až v záři 1898.
Složitá cesta až na Jungfraujoch - Top of Europe... (1898-1912)
Následovaly nesnadné roky práce při ražení tunelu, které provázela řada komplikací. K dokončení trati došlo tedy až v roce 1912, tj. o 9 let později než na počátku plánoval Adolf Guyer-Zeller. V březnu 1899 se dělníci prokopali do míst dnešní stanice Eigerwand 03.04.1899 bohužel zemřel Adolf Guyer-Zeller, hlavní iniciátor celého projektu trati Jungfraubahn, a koordinace výstavby se proto ujali jeho synové. Ke zprovoznění trati do stanice Eigerwand (2.865 m n.m.) proto došlo až v červnu 1903. Cestujícím zde byla k dispozici vyhlídková terasa s pohledy na Grindelwald a Eiger. O zastávku Eismeer ve výšce cca 3.160 m n.m. byla trať prodloužena až o 2 roky později, v červnu 1905. Cestující se tak dostali do těsné blízkosti ledovce Fiescher a mohli se kochat výhledy do světa věčného sněhu a ledu. Navíc jim v zastávce Eismeer bylo k dispozici nově vybudované turistické centrum. Co se týká další výstavby, došlo k přehodnocení původních plánů Adolfa Guyer-Zellera. S ohledem na obtížnost prací a tedy i enormní finanční náročnost bylo upuštěno od dovedení železnice až na vrcholek hory Jungfrau a cílovou stanicí trati Junfraubahn se tak měla stát zastávka Jungfraujoch. Ta byla nakonec slavnostně zprovozněna až v roce 1912 a zažilo se pro ni označení Jungfrajoch – Top of Europe. S nadmořskou výškou 3.453 m n.m. se jednalo o nejvýše položené nádraží v Evropě a toto prvenství si železnice Jungfraubahn udržela dodnes.
