Na svou dobrodružnou cestu se parní vlak vydává z úrovně 1.546 m n.m. a pomalu začíná stoupat podél říčky Reuss. Před sebou mají cestující pohled na vjezd do Furka-Basis tunelu (v délce 15,44 km), kudy od roku 1982 projíždí standardní vlaky, a po pravé straně pak železniční depo společnosti Dampfbahn Furka Bergstrecke. Se zvyšujícím se sklonem trati zaktivuje strojvůdce ozubnicový režim a za chvíli již cestující čeká překonání prvního mostu – Wilerbrücke přes říčku Reuss. Údolí se postupně zužuje a zanedlouho následuje trojice tunelů Alt-Senntumstafel-Tunnels a jedna z hlavních atrakcí na trati – 36 metrů vysoký most Steffenbachbrücke. Ten je zajímavý zejména svou konstrukcí, která lze rozložit na 3 části, a tak se most před zimou pravidelně demontuje, aby ho nezničily případné laviny. Následuje mírnější pasáž, kdy není třeba ozubnic, a zastávka na nádraří v Tiefenbach (1.849 m n.m.). Po krátké pauze vlak začne stoupat do průsmyku Furka a k překonání strmého stoupání (až 110 promile) je opět třeba ozubnic. Cestou se pasažéři mohou těšit na viadukt Steinstafel, který je tvořen 5 kamennými oblouky přes říčku Reuss. Po 50 minutách od začátku jízdy vlak vjíždí na nádraží v průsmyku Furka (2.163 m n.m.), což je i nejvyšší bod celé trasy. Během krátké pauzy se cestující mohou občerstvit v místní restauraci nebo se jen kochat výhledem na okolní vrcholky Furkahorn a Muttenhorn. Ale jede se dál a jakmile vlak opustí stanici Furka, čeká ho průjezd tunelem Furka-Scheitel s řízeným jednosměrným provozem (1.874 metrů dlouhý, vytesaný v horském masivu Blauberg, který tvoří hranici mezi kantonem Uri a Wallis). Hned za tunelem je stanice Muttbach-Belvédèr (2.120 m n.m.), kde se vlaky mohou vyminout, a odtud již vlak prudce klesá až do zastávky Gletsch. Klesání až 118 promile je opět jištěno ozubnicovým systémem a k brždění 44 tun těžké lokomotivy slouží rovněž pára. Železniční trať na tomto úseku několikrát křižuje paralelně vedená horská silnice Furka-Passstrasse a mnoho investic bylo proto směřováno do modernizace a větší bezpečnosti železničních přejezdů. Cestujícím se postupně otevírá panorama na světoznámý ledovec Rhonegletscher a viditelný je rovněž hotel Belvédèr na samém úpatí ledovce. Ten zde stál ještě před vybudováním železnice a v minulosti byl tedy dostupný jen pěšky nebo v kočáru taženým koňmi. Po 90 minutách od začátku jízdy vlak přijíždí na nádraží Gletsch a po krátké pauze se vydá na další úsek trasy s cílovou stanicí Oberwald. Vybudování trasy Gletsch-Oberwald bylo mimořádně technicky náročné, protože na délce cca 5 km vlak z výšky 1.762 m n.m. sestoupá do 1.366 m n.m., tj. maximální sklon při klesání je opět 110 promile. Svou roli proto opět plní ozubnicový systém. 46 výškových metrů pak pomáhá překonat 578 metrů dlouhý spirálový tunel (s klesáním 80 promile, poloměrem zatáčky 80m a celkovým otočením o 304 stupňů). Následuje ještě několik viaduktů a poté již nádraží Oberwald, což je i cílová stanice parní jízdy.
Něco málo z historie...
....
